Vodu, která nám teče z kohoutku, pijeme a využíváme s plnou důvěrou. Ani nás nenapadne, že by v ní mohlo být něco škodlivého. A ani by v ní nic špatného být nemělo. Jenže přesto se ve vodě může vyskytnout řada škodlivin, zvlášť pokud ji máme třeba z vlastní studny, nikoliv z veřejného řadu.
Ať žijeme kdekoliv, vždy musíme využívat takovou vodu, jaká je v daném místě. A každé město, každý region mají své vlastní zdroje vody. Liší se místa, odkud ji získávají, zda jde o přehrady, řeky, či podzemní zdroje. A podle toho se odlišuje také složení vody a obsah minerálních a dalších látek, které v ní jsou obsaženy. Někde je voda tvrdší, jinde měkká, pokaždé úplně jinak chutná – ale vždy platí, že pokud ji máme z veřejného zdroje, měla by být stoprocentně neškodná a v pořádku. U studní je tomu ale někdy jinak, a pokud voda není testovaná, nikdo neví, co v ní je. Podívejme se tak blíže, co se ve vodě může objevit, ale přitom by to v ní rozhodně být nemělo.
Zrádné bakterie
Ať už je náš zdroj vody jakýkoliv, může se za určitých okolností stát, že se v ní přemnoží bakterie. A ty jsou pak škodlivé pro náš organismus, mohou způsobit nevolnosti, průjmy, v krajním případě musíme být hospitalizováni. Ještě těžší průběh má pak pití vody s bakteriemi u dětí. Je přitom několik druhů těch, které se v ní mohou přemnožit – koliformní bakterie, legionella, pseudomonas, Bacillus cereus nebo Clostridium perfringens. Všechny tyto bakterie se dají zlikvidovat a voda může zase být pitná, existují na to speciální přípravky. Důležité je, pokud bakterie objevíme ve vodě z veřejného vodovodu, okamžitě upozornit hygieniky i dodavatele.
Řasy
Může se nám stát, že nám z kohoutku teče podivně zbarvená, případně nepěkně zapáchající voda. To je ovšem spíš případ studní a vrtů. Důvodem může být, že se nám ve studni přemnožily řasy, což se přihodí, třeba když jsou venku dlouhodobě tropické teploty nebo je studna zanesená. Taková voda vůbec není vhodná k pití, nemluvě o tom, že k ní cítíme i nechuť a nechce se nám ji pít, natož z ní vařit. Jediným řešením bývá likvidace řas, a to tak, že vodu ze studny kompletně vyčerpáme, ručně stěny vyčistíme a pak ji necháme zase napustit. Je možné přidat i desinfekci, případně hned do studny dát čisticí a dezinfekční přípravky (např. chlornan sodný) – ale pokud vodu využíváme na pití, je lepší zvolit pracnější cestu bez chemie.
Nebezpečné kovy
Třetím nebezpečím, které ve vodě může číhat, i když se to stává spíš výjimečně, je přítomnost těžkých kovů. Jde především o radon ve vodě. Ten by tam samozřejmě neměl být, protože je radioaktivní. Ale tím, jak voda teče pod zemí, dostává se do kontaktu s různými horninami, a to i s těmi s obsahem uranu a dalších radioaktivních kovů. A ty se do ní ve stopovém množství uvolňují. Může se ovšem stát, že se v pitné vodě uranu objeví moc. Tuto vodu pak není dobré pít, protože dochází k ozáření – i když v malém množství. Ale pokud z ní vaříme nebo se v ní koupeme, uvolňuje se radioaktivní záření i do vzduchu. Což je třeba ihned řešit, protože z dlouhodobého hlediska je to opět nebezpečné.
Jak tomu předejít
Připadá vám, že teď už nemůžete své vodě věřit a bojíte se, co pijete? Abyste byli neustále v klidu a nebáli se dávat pít z kohoutku i svým dětem, existuje jednoduché řešení – nechat si vodu pravidelně testovat ve specializovaných laboratořích. Ve výsledcích, které vám přijdou, přesně uvidíte, co ve vodě máte, co jí chybí a co v ní je nadbytečné. A pak už jen stačí zvolit správnou metodu, jak zjištěný problém řešit.
