Ohřev vody je jedna z těch věcí, které si v domácnosti moc nevšímáme – prostě otočíme kohoutkem a teče teplá. Jenže když pak přijde účet za elektřinu, najednou to začne být zajímavé. Přitom právě bojler často neběží úplně efektivně, a spousta lidí to ani netuší.
Hodně se setkávám s tím, že lidé mají strach z legionelly. Myslí si, že musí mít vodu pořád na 60 nebo i 65 stupňů, jinak je to nebezpečné. Ale realita je trochu jiná. Bakterie se množí hlavně ve vlažné vodě (kolem 20 až 50 °C), nejčastěji v aerosolu – třeba při sprchování. Na druhou stranu, některé normy doporučují držet v bojleru teplotu aspoň kolem 55–60 °C, aby bylo riziko co nejmenší.
Ideální je najít rovnováhu – aby voda nebyla ani zbytečně vlažná, ani zbytečně přehřátá. A jednou za čas klidně pustit tzv. tepelný šok, kdy se voda ohřeje třeba nad 65 °C. Tím se omezí růst bakterií. Navíc se tím snižuje riziko opaření – voda, která není zbytečně horká, je jednoduše bezpečnější.
Je dobré se taky zamyslet nad tím, jak vlastně teplou vodu doma využíváte. Sprchujete se, nebo spíš napouštíte vanu? Kolik vás doma je? A kdy ji nejvíc potřebujete? Podle toho se dá nastavit bojler tak, aby ohříval vodu chytře a ne pořád dokola.
Dost často narážím na to, že bojler jede celý den – i když to není potřeba. Zvlášť u domácností, které mají dvoutarifní sazbu (levnější a dražší elektřinu podle času), to může být dost neefektivní. Voda se ohřívá i tehdy, kdy je elektřina nejdražší – jen proto, že nikdo nenastavil časovač.
Přitom řešení je jednoduché: nastavit ohřev tak, aby běžel hlavně během levnějšího tarifu. Většina moderních bojlerů to umí sama, u starších stačí přidat spínací hodiny. A není potřeba vodu přehřívat „pro jistotu“ – většinou ji stejně mícháme se studenou, takže spotřebujeme víc, než kdybychom to nastavili rozumně.
V létě navíc často stačí teplota nižší než v zimě – není důvod mít pořád stejný režim. Jednou za čas se vyplatí nastavení zkontrolovat a upravit podle sezóny.
Ještě jedna věc, na kterou se zapomíná – tepelné ztráty na cestě. Hlavně když jsou trubky neizolované a vedou třeba sklepem nebo technickou místností. Hodně tepla uteče, než se voda dostane ke kohoutku. Přitom zaizolovat pár metrů potrubí nestojí skoro nic, a rozdíl poznáte hned.
A čím blíž máte bojler místu, kde teplou vodu používáte, tím líp – kratší trasa znamená rychlejší náběh a menší ztráty.
Nejlevnější teplá voda je ta, kterou vůbec nemusíte ohřívat. Když si člověk dá trochu práce s nastavením teploty, časováním ohřevu a minimalizací ztrát, ušetří peníze i starosti. A hlavně – když víte, jak to celé funguje, nemusíte mít zbytečné obavy.
